Evropa spustila největší vzdělávací program v dějinách digitálního zdravotnictví. Projekt SUSA (Sustainable Healthcare with Digital Health Data Competence) propojuje univerzity a firmy napříč kontinentem – a mění způsob, jak se učí medicína, IT i práce s daty. Cílem je vytvořit systém pro digitální zdravotnické vzdělávání, který připraví novou generaci odborníků schopných porozumět datům, technologiím i pacientům. Jen české univerzity zatím zůstávají stranou.
Evropa spustila největší vzdělávací program v dějinách digitálního zdravotnictví. Projekt SUSA (Sustainable Healthcare with Digital Health Data Competence) propojuje univerzity a firmy napříč kontinentem – a mění způsob, jak se učí medicína, IT i práce s daty.
Cílem je vytvořit systém digitálního zdravotnického vzdělávání, který připraví novou generaci odborníků schopných porozumět datům, technologiím i pacientům. Jen české univerzity zatím zůstávají stranou.
Evropa stojí před paradoxem
Zdravotnictví se mění rychleji než kdy dřív. Technologie překračují hranice oborů – ale lidé, kteří s nimi mají pracovat, zůstávají pozadu. Tuto mezeru má zaplnit SUSA, čtyřletý program dvanácti univerzit z devíti evropských zemí, financovaný z Digital Europe Programme částkou 12,4 milionu eur. Projekt byl spuštěn letos v lednu a už dnes se označuje za nejvýznamnější vzdělávací experiment ve zdravotnictví za poslední dekádu.
Podle profesorky Minny Isomursu z University of Oulu ve Finsku, která je vedoucí celého projektu, vytváří SUSA pracovní sílu, která dokáže využít digitální zdravotní data k revoluci v péči o pacienta. Upozorňuje, že bez odpovídajících dovedností zdravotníků zůstanou technologie nevyužité, a to i v případě, že budou technicky dokonalé.
Od pilotu k praxi
Digitální transformaci zdravotnictví podle Isomursu brzdí nedostatek kompetencí. Technologie často vznikají mimo klinickou praxi, což vytváří propast mezi tím, co je možné, a tím, co je skutečně použitelné. Zdravotníci postrádají digitální znalosti a technici nerozumějí klinickým procesům – SUSA se snaží tento kruh přerušit.
Do projektu se zapojily univerzity z Nizozemska, Finska, Irska, Chorvatska, Řecka, Španělska, Slovenska, Polska a Turecka. Pět technologických firem nabídne studentům stáže a přímé zapojení do vývoje, aby nově získané dovednosti měly okamžitý praktický dopad.
Nová mapa zdravotnického vzdělávání
Během čtyř let má vzniknout dvacet bakalářských a šestadvacet magisterských programů a také moduly celoživotního vzdělávání. Cílem je připravit více než 6 500 studentů a 660 odborníků na práci s digitálními zdravotními daty – od umělé inteligence po etiku a správu dat.
Program zohledňuje rozdílné profese. Nelékařské obory se učí vést digitální komunikaci s pacienty a interpretovat data z chytrých zařízení či AI monitoringu. Biomedicínští inženýři se naopak učí navrhovat technologie, které dávají smysl v klinické praxi a odpovídají potřebám zdravotníků.
Podle projektové manažerky Corinny Uhr z Oulu je pro úspěch zásadní mezinárodní mobilita. Studenti tak mohou absolvovat stáže u technologických firem v jiných zemích, poznávat různé přístupy a chápat, že zdravotnictví i digitalizace jsou dnes evropské, nikoli čistě národní otázky.
Digitální empatie a AI jako nástroj
Odborníci se shodují, že největší výzvou digitalizace není technika, ale takzvaná digitální empatie – schopnost budovat vztah a důvěru v online prostoru. Pouhé ovládání softwaru tedy nestačí. Digitální zdravotnické vzdělávání by mělo studenty naučit, jak vytvářet kontakt, který funguje i v online prostředí, a jak přenášet terapeutické dovednosti z ordinace do digitálního prostoru, aniž by se vytratila lidskost.
Důležitou roli v programu hraje také umělá inteligence. Ta se dnes uplatňuje při hodnocení rentgenů, sumarizaci lékařských zpráv nebo podpoře klinického rozhodování. AI ale musí zůstat nástrojem, ne cílem – hlavní roli v digitální terapii si musí zachovat člověk. Projekt zároveň reflektuje požadavky evropského rámce AI Act a souvisejícího konceptu European Health Data Space (EHDS).
A co Česko?
Na seznamu dvanácti univerzit – včetně těch ze Slovenska a Polska – českou školu nenajdeme. Důvodem je podle odborníků slabá připravenost akademického prostředí zapojovat se do mezinárodních digital-health konsorcií a roztříštěnost agendy digitalizace mezi rezorty.
A zatímco v Evropě vzniká ucelený systém pro digitální zdravotnické vzdělávání, který propojuje medicínu, IT a data, české univerzity riskují, že zůstanou mimo hlavní proud. V Česku sice vznikají jednotlivá lokální centra a projekty, ale bez napojení na evropské iniciativy ztrácí jejich dopad sílu.
Pokud se tedy rychle nepřipojí, může budoucí generace zdravotníků – a s ní i část inovací – přicházet stále více ze zahraničí.
Kam dál
Projekt SUSA ukazuje, že digitalizace zdravotnictví začíná u vzdělávání, ne u technologií. Nestačí zavádět nové systémy – potřebujeme lidi, kteří je umí používat, rozumějí jejich limitům a dokážou z nich vytěžit to nejdůležitější: lepší péči. Podle vedoucí projektu Minny Isomursu je to klíčový moment pro evropské vzdělávání ve zdravotnictví. Bez vzdělaných lidí zůstane digitalizace jen na papíře.
Petr Moláček, digitalhealth.cz