Kapitoly článku
Vibe Coding jako odpověď na drobné potřeby praxe
Zdravotnictví se nedigitalizuje jen velkými informačními systémy. Každodenní provoz často posouvají i menší digitální nástroje, které řeší konkrétní potřebu na konkrétním místě. Lékař chce rychle vidět rizikové pacienty. Sestře by pomohl jednodušší příjmový formulář. Ambulance potřebuje přehled o pacientech, kteří se dlouho neobjevili na kontrole. Vedení nemocnice zase hledá údaje o tom, kde se ztrácí čas, kapacita nebo informace.
Dnes z takové potřeby obvykle vznikne požadavek na IT oddělení, servisní tiket, několik schůzek, zadání a čekání. Ne proto, že by IT nechtělo pomoci. Zdravotnický software je složitý, regulovaný a svázaný klinickými, bezpečnostními i provozními mantinely. Každodenní potřeby péče ale vznikají rychleji, než je klasický vývoj dokáže zachytit a proměnit v použitelný nástroj.
Do této mezery ve zdravotnictví vstupuje Vibe Coding. Ne jako pouhá rychlá interní pomůcka, ale jako nový způsob, jak převést potřebu z praxe do konkrétního digitálního nástroje. Ten však může pracovat s citlivými daty, ovlivňovat dokumentaci nebo vstupovat do rozhodování zdravotníka. Vibe Coding proto dává smysl jen tehdy, pokud jeho výstupy nevznikají živelně, ale v řízeném, bezpečném a auditovatelném prostředí nad zdravotnickými informačními systémy.
| Pojem Vibe Coding zpopularizoval v únoru 2025 Andrej Karpathy. Označil jím způsob tvorby funkčního softwaru, při němž uživatel nepracuje primárně s kódem, ale popisuje záměr přirozeným jazykem. AI nástroje, například ChatGPT, Bolt.new nebo Lovable, z něj následně pomáhají vytvořit použitelnou aplikaci. |
Klinické systémy se budou muset otevřít jako platformy
Pokud má Vibe Coding ve zdravotnictví fungovat, informační systémy nemohou zůstat jen uzavřenými evidenčními nástroji. Nemocniční, ambulantní a klinické systémy se budou muset postupně měnit v platformy, nad nimiž mohou vznikat menší, lokální a rychle upravitelné aplikace. Ne volně vedle hlavního systému, ale v řízeném rámci s jasnými pravidly pro data, přístupy, validaci a odpovědnost.
Bezpečný model neznamená zásah do jádra nemocničního systému. Vhodnější je samostatná aplikační vrstva napojená na schválená rozhraní, například FHIR nebo jiná standardizovaná API. Ta by umožnila tvořit nové nástroje, ale zároveň by určovala, jaká data se smějí použít, kdo je smí vidět a zda se výstupy mohou zapisovat zpět do zdravotnické dokumentace.
V praxi by lékař, sestra, analytik nebo procesní manažer popsal potřebu běžným jazykem. Tady ale Vibe Coding nesmí sklouznout k improvizaci. Právě zadání rozhodne, zda vznikne užitečný nástroj, nebo jen další digitální improvizace. Musí proto projít pečlivou analýzou potřeby, procesu, dat a očekávaného výstupu. Jiný režim vyžaduje jednoduchý formulář a jiný nástroj, který pracuje s pacientskými daty nebo podporuje klinické rozhodování.
První návrhy nových řešení by neměly vznikat nad ostrými pacientskými daty. Patří do sandboxu, tedy odděleného prostředí se syntetickými, anonymizovanými nebo jinak chráněnými daty. Do provozu by se dostaly až po pečlivé technické, bezpečnostní a podle povahy nástroje také klinické kontrole. Stejně důležitá jako rychlost vývoje bude kvalita výstupu. Aplikace musí být srozumitelná, stabilní, ověřitelná a nesmí vytvářet chybný pocit jistoty jen proto, že vznikla rychle a vypadá použitelně.
IT nezmizí. Bude hlídat bezpečný prostor
Chybou by bylo chápat Vibe Coding jako způsob, jak obejít IT oddělení. Ve zdravotnictví by to nebyla inovace, ale cesta k chaosu. Vývojáři a IT týmy nezmizí. Jejich role se naopak posílí.
Méně půjde o ruční tvorbu každého drobného nástroje, více o správu ekosystému, ve kterém mohou nové nástroje vznikat rychle, ale ne mimo kontrolu. Lékaři, sestry i provozní týmy budou moci přesněji formulovat své potřeby a pracovat uvnitř mantinelů, které chrání pacienta, poskytovatele i data.
Role IT se tím nezmenší, ale zpřesní. Nebude jen čekat na další servisní tiket, ale bude určovat pravidla, podle nichž mohou nové nástroje bezpečně vznikat. Bude spravovat architekturu, datový model, integrační rozhraní, přístupy a schvalovací procesy. Právě IT musí zajistit, aby rychlá tvorba aplikací nevedla k paralelním záznamům mimo hlavní systém, neověřeným výstupům a nástrojům, o nichž organizace časem ztratí přehled.
V Česku může Vibe Coding pomoci právě tam, kde IT nestíhá
Právě české zdravotnictví je pro toto téma citlivé. Mnoho nemocnic a ambulancí má digitalizovat rychleji, než dovolují jejich personální, finanční a technologické kapacity. Velké systémy se mění pomalu, drobné provozní potřeby vznikají každý den a zdravotníci často sahají po provizorních řešeních. Současně roste tlak na kyberbezpečnost, interoperabilitu, práci se zdravotnickými daty a budoucí zapojení do evropského prostoru zdravotních dat.
Vibe Coding proto může část inovací dostat blíž k praxi. Ne jako náhrada nemocničních informačních systémů, ale jako jejich pružný doplněk pro konkrétní oddělení, diagnózu, pacientskou skupinu nebo proces.
Rozhodující bude, zda tyto nástroje vzniknou uvnitř řízeného rámce, nebo vedle něj. Pokud budou napojené na společný datový model, bezpečná rozhraní a jasný schvalovací proces, mohou zdravotnictví pomoci. Pokud ne, vytvoří novou vrstvu neřízených aplikací. Ty sice rychle vyřeší konkrétní provozní problém, ale zároveň zvýší riziko pro pacienta, zdravotnická data i právní odpovědnost poskytovatele.
Rychlost nesmí předběhnout odpovědnost
Vibe Coding může zdravotnictví pomoci. Ne tím, že z každého lékaře nebo sestry udělá vývojáře, ale tím, že zkrátí cestu od praktického problému k použitelnému digitálnímu nástroji.
Budoucnost zdravotnického IT proto nemusí patřit ani uzavřeným monolitům, ani nekontrolovaným drobným aplikacím. Reálnější je třetí cesta. Velké systémy vytvoří důvěryhodný základ a nad nimi vznikne řízená vrstva pro rychlou tvorbu specializovaných nástrojů.
Právě tam může Vibe Coding najít své místo. Ne jako technologická hračka, ale jako součást každodenní medicíny. Má být rychlý, pružný a blízký uživatelům, ale stále musí zůstat v rámci, který chrání pacienta, data i odpovědnost poskytovatele.
Petr Moláček, digitalhealth.cz