Zatímco se ještě nedávno diagnóza opírala hlavně o osobní setkání s lékařem a klinické příznaky, do dnešní zdravotní péče pronikají stále častěji nové technologie. Chytré aplikace, nositelná zařízení, telemedicína a dostupné diagnostické testy přinášejí nejen nové možnosti, ale také nová rizika.
Digitální nástroje sledující nepřetržitě srdeční rytmus, dech, spánek, hladinu glukózy nebo genetické predispozice se staly běžnou součástí života desítek milionů lidí. Zdravotní data, která jsou sbíraná často bez lékařského doporučení vyhodnocují algoritmy nebo samotní uživatelé. Prevence se stává mantrou digitální doby a lidé jsou nabádáni, aby se stali manažery svého zdraví.
S demokratizací zdravotních dat se ale objevuje i fenomén digitální nadbytečné diagnostiky (digital overdiagnosis) – stav, kdy technologie odhalují abnormality, které by za běžných okolností nikdy nevedly ke zdravotním problémům. Přesto však uživatele často vtahují do spirály dalších vyšetření, nejistoty, úzkosti, a mnohdy i zbytečné léčby.
Jak přesně digitální technologie k této epidemii nadbytečné diagnostiky přispívají, jaký mají vliv na zdravotnický systém i psychiku jednotlivců – a jak se proti nim účinně bránit?
1. Masové testování bez klinické indikace
Jedním z hlavních faktorů digitální nadbytečné diagnostiky je dostupnost masového testování, které se děje bez lékařského doporučení. Díky chytrým zařízením, digitálním řešením a snadno dosažitelným testovacím sadám může dnes téměř každý kdykoli a kdekoli sledovat desítky biologických ukazatelů. Činnosti, které dříve patřily specialistům, se přesouvají také díky mobilním aplikacím do domácností nebo kanceláří.
Tato nová autonomie ale přináší rizika. Uživatelé často interpretují výsledky izolovaně, bez kontextu a znalosti přirozené biologické variability. I drobná odchylka od „normy“ může být vnímána jako hrozba – a spustit lavinu dalších vyšetření, nejistoty a úzkosti. Místo pocitu jistoty pak přichází strach z nemoci, která ve skutečnosti neexistuje.
Bezprecedentní dostupnost zdravotních dat se tak stává dvousečnou zbraní: poskytuje sice větší informovanost, současně však podporuje nadbytečnou diagnostiku, která zatěžuje psychiku jednotlivců i zdravotní systém. Právě zde začíná tenká hranice mezi prospěšnou prevencí a nezdravou posedlostí při honbě za zdravím.
2. Direct-to-consumer testování: diagnostika bez kontextu
Vedle self-monitoringu přispívá k nárůstu nadbytečné diagnostiky také tzv. direct-to-consumer (DTC) testování – genetické a laboratorní testy, které si lidé objednávají bez konzultace s lékařem, často jen na několik kliknutí.
Zejména genetické testy slibující „okno do budoucnosti zdraví“ – např. v oblasti rakoviny, Alzheimerovy choroby nebo neplodnosti – bývají interpretovány bez klinického kontextu, bez znalosti osobní anamnézy a bez důrazu na pravděpodobnost falešně pozitivních výsledků. Informace o „zvýšeném riziku“ pak v lidech spouští stres a řetězec dalších vyšetření, které často nikam nevedou.
Přestože DTC testy demokratizují přístup k biologickým informacím, často vedou ke zmatku, zbytečnému zatížení systému a někdy i k léčbě abnormalit, které by nikdy nepředstavovaly reálný problém. Namísto prevence tak často přispívají k nárůstu zdravotní úzkosti a přehnané medicínské aktivity.
3. Influenceři a zdravotnický marketing na sociálních sítích
Sociální sítě jako TikTok, Instagram nebo YouTube se staly mocným hráčem i ve zdravotnictví. Influenceři – mnohdy bez lékařského vzdělání – zde propagují genetické testy, hormonální analýzy, celotělové MRI nebo testy plodnosti jako „život zachraňující“ nástroje prevence. Tato doporučení ale často postrádají odborný kontext i kritický odstup.
Podle studie v JAMA Network Open až 87 % těchto příspěvků nezmiňuje žádná rizika – ani možnost nadměrného diagnostikování, falešně pozitivních výsledků či psychických dopadů. Naopak jsou prezentovány jako bezpečné a jednoznačně prospěšné. Často navíc vznikají v rámci komerční spolupráce s laboratořemi, klinikami nebo startupy.
Tím se posiluje kultura zdravotní úzkosti, v níž i běžné odchylky či pravděpodobnosti působí jako vážná hrozba. Uživatelé jsou tlačeni do nekončícího sledování vlastního těla – bez záruky, že jim to opravdu pomůže. Výsledkem může být nejen přetížený zdravotní systém, ale i nárůst úzkostných poruch a ztráta důvěry v potřebnou péči.
- AI nástroje detekující asymptomatické abnormality
Algoritmy umělé inteligence se také pomalu stávají součástí moderní medicíny – například při vyhodnocování snímků ve screeningové radiologii. Jsou navrženy tak, aby rychle a citlivě odhalily i drobné odchylky od normy. Právě tato přesnost ale může být i pastí: AI často označí za podezřelé i nálezy, které jsou z klinického hlediska nevýznamné a nevyžadují žádný zásah.
Výsledkem může být nárůst tzv. „pozitivních nálezů“, které spouštějí lavinu dalších vyšetření – a často i zbytečných biopsií, farmakoterapií nebo chirurgických zákroků. Místo zlepšení zdravotních výsledků tak může opět dojít k přetížení systému, zvýšení nákladů a vystavení pacienta stresu či trvalým následkům – přestože původní abnormalita by nikdy nezpůsobila nemoc ani úmrtí.
Hypercitlivost AI nástrojů tedy přináší vážné důsledky. Technologie sama o sobě není škodlivá – riziko může vzniknout až při jejím nedomyšleném a nekritickém použití mimo klinický kontext.
Nadbytečné digitální diagnostikování (Overdiagnosis) není selháním technologií jako takových, ale důsledkem jejich nekritického, neregulovaného a komerčně motivovaného používání. Řešením je edukace, regulace a implementace digitálních nástrojů v kontextu evidence-based medicine a etického rámce.
Petr Moláček, digitalhealth.cz