České zdravotnictví je složité, přetížené a denně zápasí s návalem dat i rozhodnutí. Lékaři i administrativní pracovníci přitom stále tráví hodiny rutinními úkoly, které by šlo řešit jinak. Právě tady se otevírá prostor pro umělou inteligenci. Adam Gřunděl, konzultant Ministerstva zdravotnictví pro AI shrnuje, kde už technologie pomáhá – a kde je potřeba přejít od slov k činům.
AI už dávno není jen buzzword. V mnoha oborech se z ní stává nástroj, který reálně zvyšuje dostupnost péče a šetří kapacity systému. Nejde jen o úspory nebo efektivitu – v jádru jde hlavně o to, jak zajistit lepší a včasnější péči pro pacienty.
Česko dnes stojí před zásadním rozhodnutím: bude jedním z lídrů využití AI ve zdravotnictví, nebo se budeme jen dotahovat? Možnosti tu jsou – ale je třeba je uchopit systematicky.
Jedním z těch, kdo se to snaží změnit, je Adam Gřunděl, konzultant pro umělou inteligenci na Ministerstvu zdravotnictví ČR a vedoucí inovačního a projektového oddělení Nemocnice AGEL Nový Jičín. Dříve působil jako inženýr biomedicíny i obchodní ředitel AI start-upu. Dnes má na starost to nejdůležitější: přetavit potenciál AI do konkrétních výsledků. V rozhovoru popisuje, co se už podařilo – a co je ještě před námi.
Z nemocnice na ministerstvo: Cesta ke změně českého přístupu k AI ve zdravotnictví
Adam Gřunděl začínal u pacienta – jako inženýr biomedicíny ve zlínské nemocnici anebo ve Fakultní nemocnici Ostrava, kde pomáhal zakládat obchodní oddělení Později vedl obchodní aktivity ve start-upu Carebot, který vyvíjí AI řešení pro podporu lékařské diagnostiky. Dnes působí na Ministerstvu zdravotnictví a má na starosti to, co je pro budoucnost klíčové: jak reálně dostat AI do systému zdravotní péče.
Jeho přístup není teoretický. V praxi si prošel celým cyklem: od nápadu, přes školení personálu až po legislativní bariéry. A díky tomu pochopil zásadní věc, že bez koordinace a jasné podpory shora se technologie do systému nedostanou.
Na ministerstvu dnes mapuje, kde už AI funguje, kde zatím chybí – a proč. Nejde jen o strategii, ale o každodenní práci s lidmi, kteří budou s technologiemi žít: lékaři, studenti, pacienti. Zároveň se jim snaží přiblížit AI jako srozumitelný nástroj – ne složitou černou skříňku.
Jeho úkol je ambiciózní: vytvořit prostředí, kde bude AI nasazována bezpečně, smysluplně a prakticky. To znamená jasné metodiky, systémová doporučení, a hlavně důvěru těch, kdo budou AI denně používat.
A co je možná nejpozoruhodnější, příběh Adama Gřunděla ukazuje, že i ve státní správě může vzniknout inovační role s reálným dopadem na budoucnost zdravotní péče.
Od snímků k zápisům lékařů: Kde AI už pomáhá – a kde má ještě co dohánět
V českém zdravotnictví dnes umělá inteligence pomáhá hlavně tam, kde se pracuje s obrazovým materiálem nebo s papíry. A zatímco v radiologii a patologii už AI nachází pevné místo, v administrativě se nadechuje k růstu.
Diagnostika pomocí snímků z rentgenu nebo CT je oblast, kde se AI prosadila nejrychleji. Digitální patologie v Česku navazuje na silné trendy v zahraničí. Díky tomu mohou být patologové až překvapivě přesní při identifikaci změn, které lidské oko snadno přehlédne.
Zcela jinou, ale neméně důležitou scénou je administrativa. Tady má AI obrovský nevyužitý potenciál. Už dnes například zdravotnická zařízení používají a implementují systémy, které pomáhají sledovat výskyt nozokomiálních infekcí – automaticky, bez potřeby desítek hodin ruční analýzy. A podobných nástrojů přibývá.
Velkým tématem jsou také automatické přepisy zdravotnické dokumentace nebo chytré nástroje na kontrolu „overcodování“, tedy nadhodnoceného vykazování výkonů. Právě tady může AI výrazně ušetřit čas i náklady.
Jak trefně Adam Gřunděl říká: „Dnes je ve 100 % případů pro tvorbu zdravotnického textu v Česku klávesnice. To jasně ukazuje, kolik prostoru tu ještě máme pro inovace.“
Bez pravidel to nepůjde: AI potřebuje jasné mantinely
Umělá inteligence si pomalu, ale jistě nachází cestu do každodenní praxe lékařů. Jenže zatímco technologie zrychluje, pravidla zaostávají. Chybí nám jednotné postupy, sdílené metodiky a hlavně vzdělávání, které udrží krok s tempem inovací. A právě to je jeden z hlavních důvodů, proč se AI zatím nepoužívá naplno.
„Rozmohl se nám tady takový nešvar,“ říká s nadsázkou Adam Gřunděl. „Lékaři začínají čím dál častěji využívat ChatGPT, a to například: pro odbornou konzultaci nebo opravy textu a další funkcionality. Je proto důležité jasně vymezit, co ještě představuje běžný nástroj a co už spadá do kategorie regulovaného zdravotnického prostředku.“
Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Česká společnost pro umělou inteligenci a inovativní digitální technologie v medicíně ČLS JEP (CSAIM) proto připravuje rámec, který má přinést srozumitelné a jednotné metodické pokyny (návody). Nejde jen o právní klasifikaci – cílem je dát lékařům, IT odborníkům i institucím praktické návody. Tak budou vědět, kdy už vstupují do regulovaného prostoru a co to pro ně znamená v praxi.
Jen pravidla ale nestačí. OECD už dříve upozornila na to, že technologie často předbíhají schopnosti lidí je efektivně používat. Česká republika proto chystá cílené vzdělávací programy – pro studenty medicíny, rezidenty i zkušené lékaře. Nepůjde jen o „digitální gramotnost“, ale o komplexní porozumění tomu, jak AI ovlivňuje klinické rozhodování. Od etiky, přes odpovědnost, až po právo.
AI už šetří čas. Teď může pomoci s prevencí
V českém zdravotnictví umělá inteligence (AI) už dnes pomáhá šetřit kapacity. Příkladem je tzv. druhé čtení rentgenových snímků. Algoritmy tu slouží jako druhý pár očí pro radiology, díky čemuž se mohou soustředit na složitější případy. Výsledkem je více času pro lékaře. A také prostor pro prevenci.
Osvědčená řešení jsou také zavedena v oblasti diabetické retinopatie nebo při hodnocení mamografických snímků. Pilotní projekt třetího čtení s doplatkem už dnes některá soukromá pracoviště praktikují. V principu jde o jednoduchou, ale zásadní věc: zachytit problém dřív, než se projeví naplno – a nasměrovat pacienta včas ke specialistovi.
„AI tady funguje jako inteligentní filtr,“ vysvětluje Adam Gřunděl. „Tříbí pozornost a pomáhá odhalit to, co by jinak mohlo uniknout.“ A dodává, že právě tyto modely začínají zajímat i zdravotní pojišťovny. Jsou totiž otevřené pilotním projektům i debatám o financování.
Strategie pro AI: Dlouhodobá vize, ale rychlé kroky
Ministerstvo zdravotnictví mezitím připravuje strategii, která má využívání AI dát jasný rámec. Nejde při tom o izolovaný dokument. Má být součástí širší digitalizační vize a odpovídat na čtyři klíčové otázky:
- Jaký bude dopad AI na lékaře, pacienty, administrativu a infrastrukturu?
- Jak bude AI implementována a kdo za to ponese odpovědnost?
- Bude mít AI vlastní resortní strategii?
- Jak konkrétně bude strategie rozpracována do jednotlivých kroků?
Plán je rozdělený do desetiletého horizontu, ale všichni si uvědomují, že u AI bude nutné pracovat ve zkrácených cyklech. Technologie se totiž vyvíjí rychleji než legislativa nebo infrastruktura.
Součástí příprav jsou i praktické nástroje – metodiky pro zavádění AI do provozu v nemocnicích, ambulancích i administrativě. Klíčovou roli mají sehrát odborné společnosti, technologičtí partneři i mezinárodní programy jako EU4Health.
Odvaha experimentovat: Nezbytný krok k chytrému zdravotnictví
„AI je v českém zdravotnictví pozitivně agresivní,“ říká Gřunděl s úsměvem. A má pravdu – právě takový přístup je potřeba. Ne pasivní vyčkávání, ale odvaha experimentovat, testovat a nastavovat smysluplná pravidla.
Česko má šanci nebýt jen následovníkem, ale stát se inspirací. Klíčový je otevřený a systematický přístup, založený na odborné debatě a ochotě měnit věci, které dlouho nikdo nezpochybňoval.
Protože dnes už nejde jen o technologie. Jde o to, jestli si dokážeme představit zdravotnictví, které funguje jinak – efektivněji, dostupněji, chytřeji. A právě to je možná ta největší výzva. I příležitost.
Petr Moláček, digitalhealth.cz