Většina zdravotnických dat v Česku vzniká v ambulancích. A právě tam se také rozhodne o budoucnosti digitalizace zdravotnictví. Na konferenci Národní dialog pro digitalizaci, kterou 5. března 2026 v Praze uspořádaly Aliance pro telemedicínu a digitalizaci zdravotnictví a sociální péče (ATDZ), agentura EEZY a Národní centrum elektronického zdravotnictví (NCEZ), se na tom shodli lékaři, zástupci státu i technologických firem. Ambulantní praxe je místem, kde mohou digitální technologie nejrychleji proměnit organizaci zdravotní péče.
Ambulance jako skutečné centrum zdravotnických dat
Právě v ambulantním sektoru vzniká podle organizátorů konference 70 až 75 procent zdravotnické dokumentace. Pokud má digitalizace zdravotnictví skutečně změnit fungování systému, musí začít právě zde. Zatímco velké nemocnice mají často vlastní IT oddělení a komplexní informační systémy, ambulantní sektor je mnohem roztříštěnější. Ordinace používají různé softwarové nástroje a jejich schopnost pracovat s digitálními daty se výrazně liší.
Diskuse na konferenci proto opakovaně připomínala jednu základní věc. Digitalizace zdravotnictví se často plánuje z pohledu nemocnic, ale většina zdravotní péče vzniká v ambulancích.
„Digitalizace zdravotnictví musí více zapojit ambulantní sektor. Zároveň potřebujeme stabilní financování a dlouhodobou podporu digitální infrastruktury zdravotnictví,“ uvedl Petr Foltýn, ředitel Národního centra elektronického zdravotnictví.
Podle MUDr. Romana Šmuclera, prezidenta České stomatologické komory, je proto klíčové, aby stát ambulancím se zapojením do digitální infrastruktury zdravotnictví pomohl.
Elektronická zdravotnická dokumentace jako základ digitalizace
Velká část diskuse se soustředila na elektronickou zdravotnickou dokumentaci, která je považována za základní infrastrukturu digitalizace zdravotnictví. Elektronická dokumentace umožňuje sdílení zdravotnických informací mezi lékaři, nemocnicemi a dalšími poskytovateli péče. V praxi však přenos informací stále často závisí na papírových zprávách nebo ručním přepisování dat.
„Ideální stav je, aby se anamnéza zapisovala jen jednou a byla dostupná všem lékařům, kteří pacienta léčí,“ řekl MUDr. Albert Štěrba z organizace Mladí lékaři.
Nestačí ale, aby byla dokumentace pouze digitální. Musí být také přehledná. Současné zdravotnické zprávy často obsahují velké množství textu, ve kterém se lékař obtížně orientuje. Inspirací může být například dánský systém zdravotnické dokumentace, kde každá zpráva obsahuje krátký shrnující řádek.
„Ambulantní zpráva by měla mít jeden akční řádek. Lékař pak okamžitě ví, co je pro pacienta důležité,“ zaznělo během diskuse.
Přípravu standardů a doporučení, které mají ambulantním lékařům usnadnit digitalizaci jejich praxe, potvrdil MUDr. Cyril Mucha, místopředseda výboru pro digitalizaci a IT České lékařské společnosti JEP.
„Digitalizace zdravotnictví dnes slouží především lékařům. Do budoucna ale musí být přínosem také pro pacienty,“ uvedl MUDr. Milan Cabrnoch, předseda České společnosti zdravotnické informatiky a vědeckých informací.
Zajímavým momentem bylo také hlasování panelistů o tom, jak rychle by bylo možné elektronickou zdravotnickou dokumentaci zavést povinně. Většina diskutujících se shodla, že při jednoduchých pravidlech a technicky zvládnutelné implementaci by to mohlo být možné už během jednoho roku.
Telemedicína jako nový způsob organizace péče
Jedním z důležitých témat konference byla telemedicína. Ve veřejné debatě se tento pojem často zjednodušuje pouze na videokonzultace mezi lékařem a pacientem. Ve skutečnosti jde o mnohem širší model zdravotní péče.
„Telemedicína řeší tři oblasti: telemetrii, televyšetření a telerozhodování,“ vysvětlil Tomáš Novosad, CEO společnosti MagicWare. Podle Novosada telemetrie znamená vzdálený sběr zdravotnických dat, například hodnot krevního tlaku nebo hladiny glukózy. Televyšetření označuje komunikaci mezi lékařem a pacientem na dálku. Telerozhodování pak znamená, že lékař může o léčbě rozhodovat na základě dat získaných mimo ordinaci.
Podle MUDr. Ondřeje Tefra z MEDDI hub jde především o změnu organizace zdravotní péče. „Telemedicína je péče na dálku. A stále častěji se propojuje také s digitálními terapeutiky,“ uvedl.
Digitální terapeutika jsou softwarová řešení, která pomáhají pacientům při léčbě nebo změně životního stylu. V některých zemích už jsou tyto aplikace součástí zdravotního systému a mohou být hrazeny zdravotními pojišťovnami.
Organizace telemedicíny v praxi
Velkou otázkou zůstává, jak telemedicínu organizovat tak, aby nezvyšovala pracovní zátěž lékařů. Například ve Fakultní nemocnici Olomouc pracují s konceptem case managerů. Tito pracovníci třídí požadavky pacientů a pomáhají lékařům s jejich prioritizací. „Case manager pomáhá s triáží požadavků pacientů, aby nebyli lékaři zahlceni,“ uvedl Mgr. Michal Štýbnar z Národního telemedicínského centra.
Podle některých panelistů může část této triáže probíhat ještě před kontaktem s lékařem. Důležitým tématem je také financování telemedicíny. Zatímco některé výkony, například vzdálené monitorování diabetu, už úhradové kódy mají, většina telemedicínských služeb zatím funguje spíše v pilotním režimu.
„Pojišťovny zatím v úhradách telemedicíny zaostávají,“ upozornila MUDr. Jitka Vojtová, zdravotní ředitelka zdravotní pojišťovny OZP.
Umělá inteligence v ordinaci
Samostatný blok konference byl věnován využití umělé inteligence v ambulantní praxi. Podle odborníků má dnes AI největší potenciál především v administrativních činnostech.
„AI v ambulanci má smysl hlavně tam, kde lékaři šetří čas,“ uvedl Lukáš Kubina, fyzioterapeut a vysokoškolský pedagog.
Typickým příkladem je automatický přepis hlasu lékaře do zdravotnické dokumentace nebo práce s velkými objemy textových dat. Takové nástroje mohou výrazně snížit administrativní zátěž lékařů, která patří mezi největší problémy současné zdravotnické praxe.
Podle Matěje Misaře, zástupce společnosti Carebot a České asociace umělé inteligence (ČAUI), je však důležité dodržovat základní principy takzvané AI hygieny. „Je potřeba zajistit bezpečnost dat a jasná pravidla práce s umělou inteligencí,“ upozornil.
Regulace a kognitivní pasti AI
Pokud mají být AI nástroje využívány při klinickém rozhodování, musí splňovat požadavky evropské regulace zdravotnických prostředků. „Modely, které pracují s klinickými daty, musí poskytovat opakovatelné výsledky a splňovat požadavky regulace MDR,“ uvedla Markéta Foldyna Hellová z Ministerstva zdravotnictví.
Zároveň zazněla i varování před přehnanou důvěrou v algoritmy. „Jednou z největších kognitivních pastí AI je přehnaná důvěra uživatelů,“ upozornil MUDr. Pavel Špás ze společnosti OTRAN.
Podle něj musí konečné rozhodnutí vždy zůstat na lékaři.
Digitalizace zdravotnictví jako organizační změna
Diskuse na konferenci ukázala jednu důležitou věc. Digitalizace zdravotnictví není primárně technologický projekt. Ve skutečnosti jde především o změnu organizace zdravotní péče, komunikace mezi lékaři a pacienty a práce s daty. Technologie už dnes většinou existují. Skutečnou výzvou je jejich integrace do každodenní praxe zdravotnických zařízení.
„Digitalizace zdravotnictví péči nezlevní,“ řekl během diskuse doc. Ján Dudra, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Ale může ji udělat efektivnější a bezpečnější.“
A právě v ambulancích se rozhodne, zda se to podaří.
Petr Moláček, digitalhealth.cz