Digitální zdravotnictví nevzniká jen ve strategiích, zákonech a centrálních službách. Do ordinací se dostává prostřednictvím softwaru, který zdravotníci používají každý den. Vladimír Kryštof z CompuGroup Medical na příkladu systému CGM MEDISTAR ukazuje, co obnáší převést legislativní požadavek do praxe a proč zůstávají výrobci zdravotnických systémů stranou hlavních programů veřejné podpory.
Kapitoly článku:
Digitalizace se láme v ordinaci
O skutečném dopadu digitalizace zdravotnictví se nerozhoduje jen v datových centrech, legislativních dokumentech nebo ministerských projektech. O jejím dopadu se rozhoduje v ordinaci, kde se z digitálních služeb stává každodenní práce lékaře.
„Výrobci zdravotnického softwaru zajišťují, aby se předepsaná digitální agenda dostala až k jednotlivému pacientovi. Zejména v ambulancích,“ říká Vladimír Kryštof z CompuGroup Medical.
Ambulantní software je dnes pracovní prostředí lékaře. Propojuje údaje o pacientovi, identitu poskytovatele, odbornost lékaře, zdravotní pojišťovny, státní služby, registry, certifikáty, standardy i provozní pravidla konkrétní praxe. Pokud tato vrstva nefunguje, digitalizace se v ambulanci mění v další administrativu. V dobře navrženém systému naopak lékař nemusí řešit, kolik složitosti systém převzal za něj.
CompuGroup a dlouhá paměť českých ordinací
CompuGroup Medical patří v Česku k firmám, které digitalizaci zdravotnictví rozvíjejí dlouhodobě a přímo v provozu ordinací. Česká pobočka německé skupiny CGM navazuje na historii domácích ambulantních systémů, jako jsou PC DOKTOR, MEDICUS, AMICUS, DENTIST+ nebo PC DENT.
Každý z těchto systémů vznikal v jiné době, s jinou technologií a pro jiný typ uživatele. Lékaři v nich mají roky dat, naučené postupy a často celý provoz své praxe. Přechod na novou generaci softwaru proto není běžná výměna aplikace, ale změna pracovního návyku, migrace historických dat a citlivý zásah do každodenního provozu.
„U starších systémů nejde jen o cenu. Je v nich časová, profesní a někdy i citová investice uživatele. Lékař se systémem pracuje roky a má v něm celý svůj provoz,“ popisuje Vladimír Kryštof.
Přechod mezi generacemi systémů je proto dlouhodobý proces. Nestačí nainstalovat nový software. Je třeba převést data, ověřit jejich kvalitu a dát uživateli čas, aby si nové prostředí osvojil.
CGM MEDISTAR a nová generace ambulantního systému
Na starší ambulantní systémy CGM navazuje cloudový CGM MEDISTAR. Cloudový ambulantní informační systém má ordinaci zpřístupnit z různých zařízení a míst. Lékař nebo sestra tak nemusí být vázáni pouze na počítač v ordinaci. Mohou pracovat z notebooku, nebo mobilní aplikace.
To odpovídá změně ambulantního provozu. Vedle modelu lékaře a sestry přibývají vícečlenné praxe, ordinace na více místech, recepční, administrativní pracovníci nebo koordinátoři péče. Systém proto musí zvládnout role, přístupová práva, organizační strukturu i různé typy uživatelů.
„Trh se mění. Počet smluv může klesat, protože lékaři odcházejí nebo se ordinace slučují. Počet uživatelů ale neklesá stejným způsobem. Vedle lékařů a sester přibývají recepční, koordinátoři péče nebo administrativní pracovníci,“ říká Vladimír Kryštof.
CGM MEDISTAR navazuje na procesy ambulance, podporuje organizaci pacientů a umožňuje práci i mimo ordinaci. Vyšetření nebo schůzku s pacientem lze založit z mobilní aplikace, což je užitečné i pro praktiky nebo sestry v terénu.
„Ambulantní systém musí být pro uživatele one-stop shop. Lékař potřebuje mít v jednom prostředí maximum agend, které pro svou práci potřebuje,“ shrnuje Kryštof.
Strukturovaný zápis není formalita
CGM MEDISTAR zároveň ukazuje, jak se mění zdravotnická dokumentace. Nejde už jen o volný text v kartě pacienta. Stále větší roli mají strukturované zápisy. Pro české dodavatele jsou dnes k dispozici desítky jejich popisů a počet postupně roste. Vyvíjejí se také už publikované struktury, například u preventivních prohlídek nebo nových typů dokumentů.
„Záznam se dnes vede stále více strukturovaně. A nejde jen o to, aby byl údaj někde uložený. Důležité je, aby se s ním dalo dál pracovat,“ upřesňuje Vladimír Kryštof.
Praktický význam je jednoduchý. Pokud lékař zapíše hodnotu krevního tlaku jen do volného textu, informace v dokumentaci sice je, ale systém s ní pracuje obtížně. Pokud je zadaná strukturovaně, může se zobrazit vedle předchozích měření, být propsána do jiné agendy nebo být omezováno opakované přepisování.
Zápis do dekursu lze pořizovat i diktováním do mobilní aplikace CGM MEDISTAR. K dokumentaci je možné přidávat přílohy a navazovat další procesy podle odbornosti lékaře. Pro pacienta jde o změnu v pozadí, pro ordinaci o lepší data a méně přepisování.
Od zákona k funkci v ordinaci
Pro uživatele se nová digitální služba často objeví jako tlačítko, formulář nebo možnost odeslat data. Pro výrobce softwaru je za tím analýza zákona, návrh architektury, úprava datového modelu, napojení na externí systémy, testování, dokumentace i školení podpory.
České zdravotnictví vstupuje do období, kdy podobných změn bude přibývat. Nová legislativa, EHDS, NIS2, strukturovaná dokumentace i služby státu se musí promítnout do systémů, které lékaři používají každý den.
„Největší kapacity vývoje dnes často sežere adaptace na legislativu. Proto je důležité přemýšlet o architektuře a designu tak, aby se při každém novém požadavku nemusel software znovu přepisovat a testovat,“ říká Kryštof.
Evropský prostor pro zdravotní data se začne prakticky uplatňovat postupně od března 2029. Má zlepšit přístup pacienta ke zdravotním údajům, jejich sdílení pro péči i sekundární využití pro výzkum, inovace nebo veřejné politiky. Pro výrobce systémů to ale znamená další konkrétní technické a provozní povinnosti.
„EHDS sleduji od prvních návrhů. Dnes je vidět, že tlak na přípravu českého prostředí roste. Ale pro nás, výrobce, je to vždy otázka kapacit, priorit a také toho, kdo ty změny zaplatí,“ upozorňuje Vladimír Kryštof.
Sdílení dokumentace je však jen část každodenní agendy. Pro ambulantní i klinické systémy zůstává významné také vykazování a vyúčtování péče. Nové standardy proto mají smysl jen tehdy, když zapadnou do prostředí, kde se současně řeší péče, úhrady, provoz ordinace a odpovědnost za dokumentaci.
Kdo ponese náklady povinné digitalizace
V české debatě se často předpokládá, že výrobci informačních systémů nové povinnosti zapracují jako samozřejmou součást vývoje. Povinná úprava zdravotnického softwaru ale není drobná technická změna. Je to nákladný proces, který někdo musí zaplatit.
Veřejné prostředky na digitalizaci zdravotnictví míří především do centrálních služeb a k velkým poskytovatelům. Menší poskytovatelé a výrobci ambulantních, nemocničních a dalších klinických systémů se do hlavních programů veřejné podpory zapojují podstatně obtížněji.
„Na trhu je velká nerovnost v rozdělování podpory. Peníze zpravidla dostávají ministerstvo nebo velcí poskytovatelé, například fakultní nemocnice. Menší poskytovatelé a výrobci informačních systémů podporu nedostávají,“ říká Vladimír Kryštof.
Právě výrobci přitom musí nové zákonné povinnosti, standardy a integrační požadavky dostat do systémů, které používají tisíce ordinací a ambulancí.
„Povinnosti dopadnou na výrobce. Vývoj a legislativní úpravy platí ze svého a zvýšené náklady se nakonec promítnou do ceny pro poskytovatele péče,“ dodává Kryštof.
Nejde jen o technickou nerovnost. Jde o znevýhodnění části trhu, bez které digitalizace nemůže fungovat. Stát financuje centrální infrastrukturu a velké projekty, ale méně řeší, kdo jejich požadavky promění v každodenní nástroj pro lékaře.
Chybí bezpečné testovací zázemí
Jedním z praktických problémů je testování. Výrobci zdravotnického softwaru komunikují s řadou státních a veřejných systémů. SÚKL, ČSSZ, zdravotní pojišťovny, registry, ÚZIS i další služby mají vlastní pravidla, certifikáty a technické požadavky.
„Český stát dnes neposkytuje výrobcům podobných systémů jednotná testovací data z registrů, která by odpovídala ostrému provozu. Každý tvůrce si proto testovací data hledá a upravuje sám,“ říká Vladimír Kryštof.
Podle Kryštofa by pomohlo jednotné testovací prostředí s fiktivními pacienty, poskytovateli, pracovišti, certifikáty a realistickými scénáři. Využívat by ho mohli výrobci ambulantních i nemocničních systémů, školy, studenti i vývojáři zdravotnických aplikací.
Bez podobného zázemí je vývoj dražší, testování složitější a riziko chyb vyšší. Ve zdravotnictví přitom chyba neznamená jen technický problém. Může se propsat do dokumentace, vykazování i dostupnosti péče.
Strategie se musí potkat s realitou ordinace
Pokud má být české digitální zdravotnictví funkční, musí být výrobci ambulantních, nemocničních, dentálních a laboratorních informačních systémů zapojeni do strategické diskuse včas a průběžně. Připomínkování legislativy je důležité, samo o sobě ale nestačí. Klíčové je, aby se dopady nových požadavků na systémy v ordinacích, nemocnicích, laboratořích a dalších provozech řešily už při jejich návrhu.
„Ambulantní software kupují ti, kteří jej skutečně používají. V nemocnicích je to často jinak. Tam systém pořizuje management, který používá jen malou část výsledného řešení,“ říká Vladimír Kryštof z CompuGroup Medical.
Právě zpětná vazba z ordinací rychle ukazuje, zda nová digitální služba zdravotníkům pomáhá, nebo je zatěžuje další administrativou.
Digitální zdravotnictví nevzniká přijetím regulace ani spuštěním centrální služby. Vzniká až ve chvíli, kdy se nový požadavek promění ve funkční součást softwaru, který zdravotníci používají každý den.