Telemedicína přestává být doplňkem zdravotní péče a postupně se stává jedním z jejích organizačních pilířů. Zdravotnické systémy začínají přesouvat část péče z nemocnic a ambulancí do digitálního prostředí, kde lze pacienty sledovat průběžně a reagovat na změny zdravotního stavu v reálném čase.
Podle studie společnosti Research and Markets měl globální trh telemedicíny v roce 2025 hodnotu přibližně 85,5 miliardy dolarů. Do roku 2031 by mohl vzrůst až na 180 miliard dolarů, což odpovídá průměrnému meziročnímu růstu kolem třinácti procent.
Za tímto růstem stojí hlubší proměna organizace péče. Digitální platformy, vzdálené monitorování pacientů a nástroje založené na umělé inteligenci umožňují sledovat zdravotní stav pacientů mimo zdravotnická zařízení a pracovat s daty průběžně, nikoli pouze při návštěvě ordinace.
Telemedicína jako komplexní digitální péče
Moderní telemedicína stojí na třech typech služeb. Prvním jsou virtuální konzultace, které umožňují pacientům komunikovat s lékařem na dálku prostřednictvím digitálních platforem. Využívají se například v primární péči, psychiatrii nebo při dlouhodobém sledování chronických pacientů.
Druhým pilířem je průběžné sledování zdravotního stavu pomocí digitálních zařízení. Senzory mohou měřit například krevní tlak, hladinu glukózy, srdeční rytmus nebo fyzickou aktivitu a data se automaticky přenášejí do telemedicínských systémů.
Třetí oblast tvoří digitální platformy pro správu zdravotních dat, které integrují informace z různých zdrojů a umožňují jejich analýzu pomocí datové analytiky a umělé inteligence. Kombinace těchto služeb postupně přesouvá část péče z ordinací do každodenního života pacientů.
Umělá inteligence jako motor dalšího růstu
Jedním z hlavních faktorů růstu telemedicíny je zapojení umělé inteligence. Ta stále častěji slouží jako nástroj pro analýzu velkého množství zdravotnických dat a podporu klinického rozhodování. Digitální platformy mohou například vyhodnocovat údaje z nositelných zařízení a sledovat změny hodnot krevního tlaku, srdeční frekvence nebo hladiny glukózy.
Algoritmy dokážou identifikovat rizikové změny zdravotního stavu a upozornit lékaře ještě předtím, než se objeví klinické symptomy. Některé systémy využívají umělou inteligenci také k orientačnímu vyhodnocování symptomů nebo k třídění pacientů podle naléhavosti péče. Takové modely se dnes využívají například při vzdáleném sledování pacientů s diabetem nebo srdečním selháním.
Umělá inteligence zároveň umožňuje personalizovat léčebné postupy. Na základě dlouhodobých dat o životním stylu, fyziologických parametrech a průběhu onemocnění mohou digitální systémy navrhovat individuální doporučení pro konkrétního pacienta. Telemedicína se tak postupně posouvá od pouhého sledování zdravotního stavu k aktivní podpoře prevence, řízení chronických onemocnění a prediktivní péči.
Telemedicína 2030: pět trendů, které změní zdravotní péči
Pokud se podíváme na vývoj telemedicíny v horizontu příštích pěti let, lze identifikovat několik trendů, které budou zásadně ovlivňovat zdravotnictví v Evropě.
– Vzdálené monitorování jako nový standard chronické péče
Senzory, chytré zdravotnické přístroje a nositelná zařízení umožňují nepřetržité sledování zdravotních parametrů v domácím prostředí. Zdravotní systémy tak mohou reagovat na zhoršení zdravotního stavu dříve, než dojde k akutní hospitalizaci.
– Umělá inteligence jako digitální triáž
Algoritmy umělé inteligence budou stále častěji pomáhat s vyhodnocováním symptomů, tříděním pacientů a analýzou dat z monitorovacích zařízení. Lékařům tak umožní rychleji identifikovat rizikové pacienty a podpořit klinické rozhodování.
– Telemedicína jako součást běžného klinického workflow
Virtuální konzultace a vzdálený monitoring se postupně integrují do nemocničních informačních systémů i ambulantních aplikací. Telemedicína tak přestává být samostatnou službou a stává se přirozenou součástí klinické praxe.
– Přesun péče z nemocnic do domácího prostředí
Zdravotnické systémy začínají využívat modely typu „hospital at home“, které kombinují vzdálené sledování pacientů s návštěvami zdravotníků. Tento přístup může snížit počet hospitalizací a zároveň zvýšit komfort pacientů.
– Digitální biomarkery a personalizovaná medicína
Data z nositelných zařízení umožňují identifikovat digitální biomarkery, tedy měřitelné indikátory zdravotního stavu získané z každodenních dat o zdraví pacienta. Jejich analýza může pomoci lékařům lépe přizpůsobit léčbu konkrétním pacientům a posílit preventivní péči.
Co z toho je důležité pro Evropu a Česko
Telemedicína získala v České republice od února 2025 poprvé jasné legislativní ukotvení. Nová pravidla definují základní technické a organizační podmínky poskytování telemedicínských služeb. Jde o důležitý krok k jejich širší integraci telemedicíny do zdravotního systému, kde je jejich využití zatím ve srovnání s řadou zemí OECD stále omezené.
Pro české zdravotnictví může telemedicína pomoci řešit několik dlouhodobých problémů. Podobně jako v dalších zemích EU jde především o stárnutí populace a rostoucí počet pacientů s chronickými onemocněními, kteří vyžadují dlouhodobé sledování zdravotního stavu. Digitální nástroje umožňují část této péče přesunout z ordinací do domácího prostředí pacientů.
Dalším faktorem je nedostatek zdravotnického personálu. Telemedicínské platformy mohou zdravotníkům pomoci zvládat větší počet pacientů a zároveň snížit administrativní zátěž i počet zbytečných ambulantních návštěv. Důležitou roli mohou sehrát také při zlepšování dostupnosti péče v regionech, kde je omezený přístup ke specialistům.
V českém prostředí se telemedicína zatím rozvíjí především prostřednictvím pilotních projektů a digitálních zdravotních služeb. Na trhu se profilují například společnosti uLékaře.cz, MEDDI Hub nebo MagicWare a další, které nabízejí platformy pro digitální konzultace, správu zdravotních dat a vzdálené sledování pacientů.
V ambulantní praxi se telemedicína postupně prosazuje zejména prostřednictvím vzdáleného monitorování pacientů a práce s daty získanými mimo ordinaci. Zdravotní pojišťovny však v oblasti úhrad těchto služeb zatím výrazně zaostávají.
Jedním z nejvýznamnějších projektů je telemedicínský program Fakultní nemocnice Olomouc, který testuje systematické využití vzdáleného monitorování pacientů v běžné klinické praxi. Analýza jeho výsledků by měla vytvořit referenční rámec pro širší zavádění telemedicíny do českého zdravotnictví.
Telemedicína jako infrastruktura zdravotnictví
Pokud se naplní současné prognózy, bude telemedicína během příští dekády patřit mezi základní infrastrukturní pilíře zdravotnictví. Podobně jako dnes nemocniční informační systémy nebo laboratorní diagnostika.
Budoucnost zdravotní péče tak pravděpodobně nebude založena pouze na návštěvách zdravotnických zařízení, ale na kombinaci fyzické péče a kontinuální digitální podpory. Další rozvoj telemedicíny zároveň úzce souvisí s evropskou regulací digitálního zdravotnictví, včetně AI Actu nebo Evropského prostoru zdravotních dat (EHDS), který má usnadnit sdílení zdravotnických informací mezi státy EU.
Telemedicína v tomto modelu nebude jen technologickým doplňkem. Stane se jedním z hlavních nástrojů řízení zdravotní péče i zdraví celé populace.
Petr Moláček, digitalhealth.cz