České zdravotnictví ve srovnání s dalšími zeměmi Evropy zaostává ve sdílení údajů o pacientech a léčebných plánech. Co udělat pro to, aby se situace zlepšila a čeho se vyvarovat? Posuďte krátké citace z vystoupení lékařů a odborníků z Národního centra elektronického zdravotnictví v rámci webináře na téma Elektronické zdravotní záznamy, který moderoval Pavel Vepřek.
Existuje šance, že pokusy ke sjednocení úsilí v digitalizaci tentokrát dopadnou lépe než ty předchozí?
Uvízli jsme v hybridním systému, kdy ťukáme dokumentaci do počítače, ale výstupy jsou papírové, neumíme údaje ve správně strukturované formě předávat. Vedeme zdravotnickou dokumentaci elektronicky, ale není to normované, není to strukturované. Cílem je, aby to bylo řízené, mělo jasnou strukturu a bylo udržitelné. Doufáme, že stát a vláda tomu dají jednotnou úroveň. To, co je teď nastaveno, má rozumné základy. Je to příležitost i hrozba: je to financováno z evropských peněz, ale to je také velké mínus. Mě zajímá udržitelnost projektu. Projekt bude po pěti letech ukončen, ale my musíme pokračovat. Když nebude rozpočtová kapitola řádně ošetřená, týmy se rozpadnou a tam vidím riziko: v dlouhodobém financování.
Mohou elektronické zdravotní záznamy přispět k posílení úrovně veřejného zdraví?
Odpověď je krátká: je to zcela zásadní. Mluvíme o celé populaci, rezonuje tam prevence, řešení krizových situací, epidemiologicky složitých situací. EHR a digitalizace mohou dát významné nástroje státu a impact k řízení veřejného zdraví. Preventivní programy jsou v chaosu, řízené z různých center, z jednotlivých odborných společností.
Vrátil bych se k hodnocení úrovně digitalizace pracovišť: hybridní systém je nevyhnutelný. Ale když překročíte hranici a prosadíte plně elektronickou evidenci, informační systém se stává medicínskou technologií stejně jako třeba CT. Vzniká komodita, která má vliv na kvalitu péče, bezpečí pacienta, na všechny klíčové atributy péče. Absolutním imperativem je bezpečí pacienta a kontinuita péče. Na úrovni nemocnic nebo ambulantní péče se systém zdaleka nedostal na úroveň, kterou prezentují připravované projekty. Ptám se: co budeme sdílet? Nebudeme mít digitalizovanou primární sféru, ambulance, v plné míře nemocnice. Apeluji na to, aby se stejná pozornost věnovala kvalitě primárních dat na úrovni ambulancí a nemocnic.
Je obtížné přesvědčit poskytovatele a občany, aby vložili svou víru do digitalizace a vzali ji za svou nebo panuje obecné přesvědčení, že všechno bude jednoduše řešitelné?
Nezbytné je hovořit s koncovými uživateli a reflektovat jejich potřeby. Není cílem, aby spokojení byli provozovatelé, ale koncoví uživatelé, jak občané a tak poskytovatelé péče. Klademe důraz na prevenci, proto musíme dát data o zdravotním stavu k dispozici. Občané mají zájem o přístup ke svým datům a jsou připraveni je využívat. Se zdravotníky je stěžejní pracovat od samého počátku, aby jejich pohled byl vyslyšen. Při přípravě zadávací dokumentace zohlednit, co potřebují a zapojit je do stadia akceptace. Je to kruh důvěryhodnosti, jehož články do sebe musí klapnout, aby uživatelé byli schopní a ochotní systém užívat.
Budeme mít funkční elektronické zdravotnictví za 6 let, jak předpokládá nařízení o Evropském prostoru pro zdravotní data?
Jsem rád, že nezazněla optimistická varianta. Příští rok nepřijde digitální revoluce. Co musím slíbit je to, že v letošním roce některé z těch nástrojů dodáme tak, aby se v příštím roce daly používat, jako je Národní portál, Registr pacientů nebo eŽádanky. V horizontu tří let bychom chtěli naplnit technické předpoklady k využívání digitálního zdravotnictví, v roce 2030 to zakončit radostnou událostí, kdy se z toho u nás stane povinnost a v roce 2031 povinnost evropská. Optimistická skutečnost je, že jsme začali investovat nemalé částky do projektů, které mají hmatatelné kontury a termíny. Financování máme zajištěno do konce příštího roku. Co nevím, a ta otázka zaznívá, jak bude financování pokračovat v příštích letech. Teď aktuálně pracujeme na straně centrálních projektů s částkou zhruba 600 mil. Kč. Další 1,5 mld. se investuje do podpory zdravotnických zařízení, 1 mld. půjde do podpory afinitních domén, finanční zásobu máme připravenou do konce roku 2028. Kam si myslím, že bychom s rozpočtem měli směřovat, je zhruba polovina investované částky v následujících letech do údržby a rozvoje, na což se úplně nemyslí a je očekávání využití pouze dotačních zdrojů. Předpokladem je, že vznikne kapacitně omezená entita v rozsahu odboru ministerstva, která bude dohlížet na rozvoj formou veřejných zakázek k dodávkám z komerční sféry. Jsme rádi, že odspoda, od uživatelů, přichází funkční řešení a doufáme, že se dostanou do souladu s evropskými standardy. Moje poselství zní vydržet a odpracovat za stát centrální projekty tak, abychom se dnes formulované představě digitálního zdravotnictví v roce 2030 přiblížili.
Celé znění webináře můžete shlédnout ZDE